Kongskogens Somali

20.6. jsme do naší chovatelské stanice importovali z Norska krásnou kočinku Somali NFO gs0923.

Cesta a import samotný byl jednodušší než jsem si myslela. Samotné přípravy na cestu mi zabraly mnohem víc času, než cesta samotná.

1)  Oslovila jsem 3 chovatelské stanice v Norsku-jedna mi neodpověděla vůbec, druhá vytipovaná kočička měla pupeční kýlu, takže nebyla vhodná do chovu a na potřetí se mi poštěstilo, slovo dalo slovo, zaplatila se záloha a už se řešila cesta a import-

2)  Nakonec zvítězilo letadlo a tak jsem zjišťovala za jakých podmínek si budu moct vzít kočku na palubu jako příruční zavazadlo. Na výběr bylo jen ze dvou společností, které letěly přímo Oslo-Praha,tedy bez přestupu. A jem jedna společmost umožňovala vzít s sebou zvíře na palubu a to za těchto podmínek:zavazadlo musí mít max.rozměry 40x25x23 a váhu max.do 8-mi kil i se zvířetem a musí být určeno pro leteckou přepravu a místo pro zvíře musí být zabukováno předem a schváleno-samozřejmě za nemalý poplatek.

     Po několika dnech brouzdání po internetu jsem narazila na tašky  Petaboard od firmy teafco, které mají atest splňující podmínky IATA. Taška sice přesáhla o 1 centimetr jeden daný rozměr, ale rozhodla jsem se, že to risknu. Jinak bych musela objednat tašku až z Ameriky a na to nebyl čas....

3) A teď papírování:-( Pro import je potřeba osvědčení od veta, že je kočka zdravá -v angličtině, petpas a čip, a vakcina proti vzteklině 21 dní stará a pro PK samozřejmě transfer a rodomen.

Jak jsem psala na začátka-nic není tak složité jak se zdá:-)

Ráno jsem sedla do auta a jelo se do Pahy na letiště, i přes opravu dálnice a dvě kolony, jsme dorazili na letiště včas, ba i s předstihem. Letadlo směr Oslo odlétalo 12:50 a v 15:00 jsem byla v Gardemoen a čekala na Inge a kočičku Somali. Inge dorazila s kočkou až v 16:30, protože se zdržela u doktora (doktoři a plné čekárny jsou asi všude stejní:-)

Za tu dobu jsem měla možnost se podívat po letišti v oslu. vlastně to nebylo jen letiště, ale i vlakové a autobusové nádraží v jednom:-) Zarazilo mě jen, že nikde se nedalo platit eurem, ale jen norskou korunou.

S Inge, její dcerou a manželem, kteří se na mě taky přijeli podívat, jsme si dali kafe, podepsali smlouvu a popovídali si trochu v angličtině o všem možném, co umím anglicky říct:-)

V 17:30 jsem si šla pro letenku a zaplatit poplatek za kočku jako spolucestujícího. Pak došla řada na odbavení. Všude a všem jsem kočku ukazovala, ale nikoho to nezajímalo. A tak jsem docestovala až do Prahy, aniž by někdo měřil nebo vážil tašku, kontroval její obsah a nebo chtěl vidět očkovací průkaz nebo číst čip.

V Praze na letišti to samé:-)

Domů se letělo 20:00 se skoro hodinovým zpožděním. Doma jsme byli i s návštěvou v Brně ve dvě ráno. Krásný celodenní výlet 3000km dlouhý:-)

Závěrem můžu říct, že ten předcestovní stres, jestli mám všechno tak jak má být byl zbytečný a ve finále to byla procházka růžovou zahradou:-)